Vloni v říjnu by se dožil devadesátky pan Miroslav Horníček. Byl by stejně starý jako Československá republika, která se nedožila téměř ani dvaceti let svobody. Běh času stírá hrany a zůstává jen příjemné. Tzv. První republiku vnímám, snad vlivem filmů, četby, ale i hudby, mimo jiné i jako určitou noblesu v tom nejlepším slova smyslu. Muži nosili vyčištěné boty, pomáhali dámám do kabátů, na ulici nevyšli bez klobouku. Na Barrandovských terasách, i v hotelu Richmond v Karlových Varech zpíval R. A. Dvorský, snad největší "frakman", kterého jsme kdy měli.
Poválečná doba přinesla opovržení k eleganci a nahradily ji kostkované košile, jeden ze slavných dirigentů držel v ruce taktovku oblečený do vypraných montérek a všechno bylo šedé.
Jenže noblesa zde zůstávala. Nebyla to noblesa oblečení, ale noblesa duše. Takovou noblesu měl v sobě i pan Horníček. Nebyl sám. Nedávno se dožila velmi kulatého jubilea zpěvačka Yvetta Simonová. Přiznám se, že jsem se jako puberťák smál duetům paní Simonové s Milanem Chladilem. Byl jsem mladý a hlavně hloupý. Dnes ze záznamů vychutnávám dokonalost jejich hlasů, stejně jako dokonalost jejich oblečení a chování na pódiu. Dnes s nostalgií vychutnávám slovní hříčky Vladimíra Dvořáka, autora vynikajících písňových textů, a ještě víc vychutnávám slovní perly Miroslava Horníčka. V té době to ale nebylo ničím mimořádným. Doba Kameňáků, Zlatých mříží na Nově a dalších fekálních slovních projevů byla ještě vzdálená. Stejně vzdálená byla doba uřvaných rasistických písní oholených nácků, bohatě užívajících svobody projevu.
V době útlaku lidé hltají každé slovo, i každý text vzdáleně bojující proti nesvobodě. Bojovat bylo možné i noblesou chování. Vynikající český herec Svatopluk Beneš, vedle Václava Vosky jeden z nejlepších představitelů her Oskara Wilda a jiných představitelů britského dramatu, štval režim jen tím, že chodil zpříma a nosil kravatu.
Stefan Zweig napsal knihu Století odchází, v němž se loučil s "krásnou epochou" 19. století. V novém 21. století postupně odchází ona noblesa. Odchází z lidských vztahů, odchází z kultury, odchází ze života. Ostrovy zachování této noblesy nosíme ale naštěstí v sobě. Záleží jen na každém z nás, aby noblesa neodešla úplně. Sdílet na...
|
Skvělá písnička do blbé doby (26...
Děkuji, že jste k této nádherné písničce od Kantor...
Skvělá písnička do blbé doby (50...
Kdyby jenom třetí sloku Abonenta... Více písniček ...
Skvělá písnička do blbé doby (50...
Třetí sloku na Zvláštní znamení nenatočili a spous...
Jak jsme utekli z Porty 1989
V roce 1989 by tam nepochybně Jarek Nohavica patři...
Jak jsme utekli z Porty 1989
No, na Portach jsem byvala asi vzdycky, jsem plzen...
Skvělá písnička do blbé doby (51...
Energie a erudice Belmondových příspěvků je obdivu...