gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

20.04.2011 Potřebujeme ještě písničkářství? (Tomáš Pohl)    PDF Tisk Email
Fejetony
Kdo je vlastně písničkář či písničkářka? „Vševědoucí“ Wikipedie říká: „Písničkář nebo písničkářka jsou takoví hudební tvůrci, kteří si své vlastní jednoduché hudební skladbičky zvané písničky tvoří sami vlastními silami (svépomocí). Písničkář je tedy zároveň autorem hudby i textu písně, je tedy sám sobě jak hudebním skladatelem, tak i textařem, kromě toho obvykle bývá i prvním a někdy i jediným interpretem. Hovoříme zde o činnosti také zvané písničkářství.“ No, raději nechme Wikipedii s jejími skladbičkami a svépomocí být. Kdy vlastně písničkářství začalo? Patrně v době, kdy pravěký Kopčem či jiný člen jeho kmenu začal broukat po ulovení mamuta na protest, že na něj nezbyl morek z kostí. Bylo to snad o něco později, kdy šílený Nero falešným hlasem zpíval o požáru Říma, který svépomocí založil? Zcela jistě můžeme řadit mezi písničkáře i „žáky darebáky“ toulající se ve středověku od univerzity k univerzitě. Ještě mi v uších zní zhudebnění a interpretace písní žáků darebáků v podání vynikající kapely bratří Traxlerů, začínající jako Skiffle Kontra (několikrát měnící název), se slovním doprovodem Miroslava Horníčka. Snad nejznámějším českým písničkářem byl Karel Hašler. Skládal geniální melodie se zdánlivě naivními texty opěvujícími krásu Prahy, krásu české písničky nebo protestující proti válce či karikující rodící se bolševismus. S českou písničkou na rtech umíral v Mauthausenu, táboře přezdívaném „drtič kostí“. Ve stejných dobách na druhé straně oceánu putoval Spojenými státy písničkář Woody Guthrie, který v roce 1940 vytvořil text k legendární This Land is Your Land, zpívané na spoustě schůzí a shromáždění. Napsal asi 1000 písní a jak známo, byl guru další legendy - Roberta Zimmermana - Boba Dylana. O rok později na opačné straně Zeměkoule dobrovolně rukoval do Rudé armády sedmnáctiletý Moskvan Bulat Okudžava. V té době byly dva roky Vladimírovi, synkovi sovětského důstojníka. Jeho celé jméno bylo Vladimír Semjonovič Vysockij. V New Yorku žil v té době stejně starý chlapec jménem Peter Yarrow, pozdější zakladatel tria Peter, Paul and Mary. V tom roce si manželé Zimmermannovi museli na narození synka Roberta ještě chvíli počkat. Kdo věděl, že v době, kdy svět byl ve válce, kdy stateční i méně stateční umírali, se rodí budoucí písničkářské legendy? Britský muzikant Justin Lavash, žijící v Praze, mi jednou v rozhovoru řekl: „Je třeba mačkat knoflík!“. Touto metaforou měl na mysli, že muži a ženy s kytarou musí reagovat, nesedět nečinně. Bylo a je jedno, zda to bude na kterémkoli místě Zeměkoule. Ti, jimž jsme zvykli říkat písničkáři a písničkářky, byli vždy na obtíž těm, proti nimž zpívali a hráli. Rozdíl byl pouze v rozsahu a systému represí. Byly doby, kdy do mírových pochodů proti válce ve Vietnamu střílela Národní garda, byly doby, kdy vojáci u moci přerazili před popravou ruce populárnímu písničkáři a kdy současný úspěšný podnikatel a bývalý příslušník StB zhášel zápalky o ruce českého písničkáře, aby jej donutil k emigraci. Štáby dobře placených fízlů „vědecky“ rozebíraly každé slovo písně o Kamnech či jednoduše zakázali festival, či světové písničkářce vypnuly proud. Společným jmenovatelem uvedených reakcí mocných byl strach. Strach před pravdou, nenávist k humoru, parodii, v nichž se i tupci poznali.
Když Jiří Dědeček zazpíval v prosinci 1989 na Letenské pláni píseň Vraťte mi nepřítele, předpověděl budoucí vývoj. Otázkou je, zda svoboda projevu je současně i „hrobem“ potřebnosti písničkářů? Generace písničkářů narozených koncem čtyřicátých a v padesátých letech minulého století, ať již tvořili hnutí Šafrán, či vyprodávali amfiteátry festivalů, byli vnímáni publikem jako protest a publikum v každé sloce, v každém řádku, hledalo jinotaj, pokud nebyly přímým protestem. Co říká hudba a texty všech těch Mertů, Krylů, Hutků, Veitů, Nohaviců, Janoušků, Redlů a dalších dnešnímu publiku? Mohou oslovit pouze generační souputníky, nebo je v nich, slovy písně Vladimíra Mišíka, „něco, co tam zůstalo“? Generace dnešních dvaceti- i třicetiletých dospívala v demokracii, ale současně i ve virtuálním světě počítačů, touhy zbohatnout, propagované asertivity a flexibility - vlastností, které bych nazval sobectvím a ohýbáním hřbetu před mocí a bohatstvím. Do této generace je pumpován kult mládí, jehož vývěsní štít nesou sotva škole odrostlí manažeři a politici, žijící ve věži ze slonové kosti. Jenže i v tomto duševním úhoru zpívá, skládá a hraje několik tváří, které mám rád a které bez rozpaků zařadím mezi písničkáře. Hořkost zaznívá i z úst starší generace zpívající o tom, že „kick boxer zpívá Kryla a komunista nás hájí v Bruselu“, ale myslím, že nová generace pluje na jiné lodi výpovědi, než je folková hudba. Jistě, písničkáři mladší generace žijí a mohl bych vyslovit řadu jmen lidí, které rád poslouchám a jejichž tvorby si vážím. Jsou někdy křehčí a poetičtí, místo protestu občas zpívající o tom, že je krásné se ráno probudit uprostřed rodiny, jsou vtipní, někdy cítím odlesk jejich hudebních lásek z Greenwich Village. Společným jmenovatelem této generace je, že média o ni kolektivně nejeví zájem. Jistě, občas se i v médiích jakoby zableskne na lepší časy. Mezi mediálně známé mladé tváře se známkou „písničkář“ v současnosti patří zejména Ondřej Ládek – Xindl X či Tomáš Klus. U prvního z nich jsem v počátcích ocenil přemíru dobrých metafor reagujících na potíže dnešních třicetiletých „lúzrů“, u druhého jmenovaného cítím spíše silné manažerské prášky a sklon k varietnímu vystoupení, než upřímnou a pravdivou výpověď, byť v pozadí slyším o nástupnictví po Karlu Krylovi, což ovšem nelze brát vážně. Xindl X se stal i občasnou hvězdou bulváru, což by mi tolik nevadilo, kdyby jeho další tvorba jaksi „nevařila z podstaty“. Myslím, že jeho počáteční zařazení k písničkářům bylo spíše přestupní stanicí. Krom frustrace z nabyté svobody srážené odporem k politice občas zabolí stíny minulosti, které jsou, myslím, nové generaci spíše lhostejné. Stín Karla Sabiny se ještě občas vynoří, neboť i písničkáři jsou jen lidé, se všemi klady a zápory. Písničkářství, stejně jako poezie, se po listopadu 1989 stalo určitou oázou. Oázou pro ty, kteří chtějí a umějí naslouchat něčemu jinému než cinkotu peněz a opojnosti slávy a moci. Ostatně celý žánr zvaný folk se stal jakousi oázou, malým místem na mapě kultury. Proto na otázku, zda má písničkářství nějakou budoucnost, lze odpovědět vcelku jednoduše - buďme rádi, že je to zatím alespoň takhle. Život není a nebyl nikdy ani černý, ani bílý.

Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
Jan-matěj Rak   |Registered |20.04.2011 15:21:00
Taky- sam jsa pisnickarem - o pisnickarstvi premyslim. Bohuzel se to ma tak, ze vetsine lidi naprosto splyvaji pojmy "pisnickarstvi" a "folk", pricmz oba maji pridech znacne posmesny, hanliv. Dobre to v rozhovoru zde vyjadila Martina Trchova, totiz ze pisnickar je nekdo, kdo neumi ani mc hrat ani moc zpivat a jeste k tomu sklada pisnicky. Pritom ale prece pisnickarstvi nema a priori s folkem nic spolecneho. Potiz je v tom, ze co je akusticke a neni zpivano popovym nebo rockovym nebo soulovym ci jinym momentalne modnim zpusobem (bohuzel existuje i zcela specificky folkovy zpev, coz je opravdu straslive, ale na jinou diskusi), je zkratka pro kazdeho folk a nikdo ty lidi nepresvedci. Pisnickarstvi je proste psani pisnicek a jejich vlastni interpretace a pisnickarem tedy je Janek Ledecky, Ivan Hlas, Vladimir Misik, Daniel Landa a spousta dalsich, kteri maji ovsem to stesti, ze je nikdo nezamenuje s "folkarema". Pisnickar byl ten Hasler, samozrejme, ale to uz je pro nasince davno. Mam uz dlouho nasledujici pocit: nejprazdnejsi, nejbezobsaznejsi vec v hudbe posledni doby je elektricka kytara. V drivejsich casech (viz Dylan) byla sama o sobe silnym nositelem jasneho nazoru, clovek se pouzitim elektricke kytary jasne prihlasoval k jistym hodn otam, k rebelii, k mladi, k nove generaci...Dnes je naproti tomu el.kytara (tedy pro obycejneho smrtelnika jasne delitko mezi folkem a muzikou, opomenu-li bici a typ zpevu)tou nejosoupanejsi rekvisitou, jakousi podminkou sine qua non. Nic neznamena, nevyjadruje zadne hodnoty a chce-li muzikant se jakkoli odlisit, pak teprve sahne po te "normalni", tradicni, akusticke kytare. Role se ovsem neobratily docela: prihlaseni se k akustickemu zvuku dnes cloveka rebelem ani progresivni novou vlnou neucini. Jeste porad to z nas udela jen folkace.Tedy akusticka kytara je nositelem starych, v predstave valne vetsiny posluchacu tedy prezitych postoju, kdezto kytara elektricka je pouhym tmelem establishmentu - ta nejbeznejsi, nejbezobsaznejsi rekvisita. Ve folku mame radu nadprumernych autoru, ale "venku" nikoho nezajimaji ci prinejmensim zdaleka ne tolik, jako jini, ovsem nanejvyse prumerni autori v tom spravnem zanru. To je ovsem z nejvetsi miry dano nefunkcnosti naseho showbyznysu, takze opet na jinou debatu.
Janek   |77.48.230.xxx |21.04.2011 13:21:48
Já o tom přemýšlím taky. Že teď panuje určitá doba, která je nějaká a jiná než dřív, to je jisté. Že jsou v módě či antimódě nějaké styly, nástroje, prostředky, to je taky pravda. Ale podle mě to by se mělo v úvaze o písničkářství řešit až v poslední části. Důležitější je, jak se cítí jsou - mohli by být - písničkáři. Co je vede k tomu hledat témata a dělat písničky a co je naopak demotivuje?
Jan-matěj Rak   |Registered |21.04.2011 16:20:57
Mas pravdu. To, cos napsal v posledni vete je velice zajimave tema k diskusi/premysleni. A myslim take, ze tam se lame pojem pisnickar vs.autor popularnich pisni. Nemusi to byt a priori v oposici, ale rozdil v motivaci bude to podstatne.Cimz ovsem nehodnotim, jen konstatuji.
davy   |Registered |21.04.2011 17:17:17
Pojem "písničkář" má nepochybně více významů. Pro mě to znamená zhruba totéž co "nositel určitého názoru, který ve svých písňových výtvorech prezentuje". Slovo "názor" zde chápu v širším významu, někdy se spíš jedná o osobitý styl. Důležitým písničkářským prvkem je komunikativnost, někdo to bohužel občas zaměňuje s textovou ukecaností. Sám se za klasického písničkáře nepovažuji, neboť to bych musel ještě umět zpívat.
S konkrétním žánrem písničkářství přímo nesouvisí. Dokonce to ani nemusí vždy souviset s autorstvím, i Woody Guthrie napsal melodii k This Land Is Your Land "komplementárním spojením" dvou jiných melodií s podobným akordovým sledem. V té době se to tak dělalo běžně a nikdo si zřejmě nestěžoval.
Průšvih nastává, pokud se onen písničkář zpronevěřuje svým ideálům nebo od nich ustoupí i v tvorbě. Ale to už bych se moc uhnul od tématu.
Domnívám se, že písničkáři pořád mají o čem psát. Holt se jim z nějakých důvodů nechce. Teď naštvu Jana-Matěje Raka, ale pobavil mě popěvek "Klaus ukradl propisku" uveřejněný minulý týden na Idnesu. Ovšem líbil se mi pouze v audio verzi, video na YouTube nedoporučuji.
Jeroným   |90.179.188.xxx |21.04.2011 18:51:44
Vzhledem k rozšířenosti písničkářské formy napříč všemi žánry bych otázku otočil:
"Potřebuje písničkářství folkaře?"
Jan-matěj Rak   |Registered |21.04.2011 19:40:23
Jasne Jerry, to mas pravdu. Prave proto se mi moc nelibi apriorni ztotoznovani pojmu "pisnickar" a "folkovy pisnickar". A pro Davyho a jeho obavu, ze neumi zpivat: takovej Dylan nejen ze neumi zpivat, ale neumi ani na nic hrat. A vadi to nekomu?
Janek   |62.240.166.xxx |21.04.2011 21:03:09
To jsi mě pochopil, jak jsem to myslel. Já jsem v druhé polovině svého komentáře na to i odpovídal, ale pak jsem to smazal, přišla mi důležitější ta otázka. Je to záludné téma, spíš na osobní hovor než internet. Myslím, že písničkář je hlavně natolik zralá osobnost, že chápe, co je jeho prožívání, kdo jsou posluchači a jaká je doba a písničkama mezi tím dělá mosty, po kterých se promenuje tam a zpět. A vždycky, když mu něco zajímavého dojde, má chuť o tom napsat písničku. Moje definice písničkáře prostřednictvím mostů plave na vodě, ale plyne z ní odpověď na nadpis článku. Protože mosty jsou každopádně třeba.
Honza Plšek   |94.112.57.xxx |23.04.2011 00:18:48
Asi by to chtělo vymyslet nějaký nový název pro člověka, který vyleze sám na podium s vlastním repertoárem bez úmyslu prudit nebo rozesmát, prostě jen kvůli muzice. Anebo by to chtělo člověka, který tomu slovu dá u nás nový význam. Že by třeba Petr Linhart? Jeho téma Sudet je silné, ale příliš specifické, ale tímto směrem možná vede cesta. Ze zahraničí se mi velice líbí Neil Young. Jako singer-songwriteři se mi líbí i Donovan a Dylan, ale paradoxně v jejich "nepísničkářských", poetických, řekněme psychedelických, obdobích. Dá se říct, že mne nezajímá písničkář-politik, chybí mi písničkář-šaman, ne názorový vůdce, ale průvodce. A ještě jednu věc je myslím potřeba zmínit. Čím to je, že romantické písničky od Nedvěda, Daňka, Žalmana, Ryvolů, Nohavici, Samsona, Dobeše, Redla, Plíhala, Kryla atd. se pořád zpívají, žijí a ta nová generace "mladých nadějných písničkářů", kterým už je taky přes třicet, nemá ani jeden jediný takový hit? Že by přeci jen postmoderní éra, kdy už ani není možné napsat obecně platnou autentickou písničku, protože se nelze na ničem shodnout? Např. takový Třešňákův Zeměměřič nahraný s jednou kytarou v obýváku (o Krylových deskách ani nemuvě ...) se pořád dá poslouchat se zatajeným dechem od začátku do konce, je to mimo prostor a čas. Vzniklo něco takového za posledních 20 let? Řekněte mi a já pro to poběžím na kraj ČR.
Jan-matěj Rak   |Registered |23.04.2011 13:58:57
Já ti nevím, člověče, myslím, že tvoje obava, že " by přeci jen postmoderní éra, kdy už ani není možné napsat obecně platnou autentickou písničku, protože se nelze na ničem shodnout?" je planá. Mám naopak dojem, že po relativně dlouhé době nasávání výdobytků svobody naopak dnes pomalu nastává čas nového formování a definování všeobecně respektovaných hodnot. Je jen potíž, jak o tom zpívat. Především ale mám za to, že největší podíl na tom, že písničky výše zmíněných si každý pořád zpívá, kdežto ty nové nikoli, má prostě diametrální rozdíl v době tehdy a dnes včetně celého fungování všeho. Myslím, že o tom, proč tu dávno není nějaký nový Nohavica, Dobeš nebo Plíhal, se tu vedla diskuse mnohokrát. Navíc je třeba si uvědomit - když říkáš, že ty písničky žijí - kde žijí a jak. Těch několik písniček, které od Dobeše nebo Plíhla tu a tam třeba v rádiu zaslechneš, je neustále týž pár léty profláklých hitů. Něco jiného je Nohavica: ten se velmi dovedně chytil všech nových možností a přesídlil - aniž bych to myslel jakkoli pejorativně - de facto do popu, jehož zákonitostí a pravidel dokonale využívá. Ergo je dnes mnohem větší hvězda, než byl kdy předtím. Je dále třeba i odpovědět: v jaké "cílové skupině" ty písničky pořád žijí. Aniž bych k tomu potřeboval kdejaký výzkum, s velkou měrou jistoty odpovídám: v dosti uzavřené a od mainstreamu posluchačů v podstatě dosti oddělené. Myslím, že my, písničkáři, toužíme po jediném: prosadit se mezi svými vrstevníky, mluvit ke své generaci, či ke generaci slučitelně mladší. A právě tohle je to nejtěžší, obzvlášť dnes v té všeobecné mnohosti. Na druhé straně je to právě to, co se všem těm velkým jménům slavné minulosti podařilo. Umět přesvědčivě oslovit a strhnout svou vlastní generaci, to vidím jako nejtěžší úkol. O úspěch v tomhle oboru na okamžik zavadil Xindl-X, ale v poslední době mám dojem, že je jaksi na cestě zpět, či na cestě ke generaci výrazně mladší (ve svém okolí neznám nikoho svého věku, kdo by XX poslouchal, všem dětem v mém okolí ale neustále z mobilů vyzvání "jsem an-děl, co tě dostal na povel", aniž by přitom mohly vědět, o čem je řeč). Napadají mne další a další myšlenky, ale asi má pravdu janek:je to spíš na kafe než na internet.
Honza Plšek   |94.112.57.xxx |23.04.2011 22:03:19
Předchozí diskuze jsem nečetl a na kafe nemám čas, tak pokud to nevadí, budu pokračovat, třeba to někoho bude zajímat

Samozřejmě si uvědomuji všechno, co jsi napsal. Moje úvaha o postmoderně není má "obava" jen jsem to nadhodil jako možný pohled. Když ale ony ty folkové "oldies", podle mé nikterak velké zkušenosti, žijí třeba i mezi dětmi na táboře, nebo mezi studenty na brigádách - takže nejenom uzavřené společnosti, ale cílové skupiny do kterých mířily i "dřív".

Nebo řeknu to jinak. Letos jsem byl na Samsonovi v Brně v Rubínu. Lístek stál 250 Kč, hrál sám jen s kytarou, asi polovinu repertoáru tvořily nové věci, a sál byl plný a ne jenom pamětníků. Letos jsem byl v Brně také na několika koncertech těch mladých, nadějných, dokonce mnoha cenami ověnčených, kritikami vychvalovaných, v televizi vysílaných snad i častěji než pan Samson. Tak proč vždycky přišlo jen pár lidí? Schválně nejmenuju, protože sám mám v tomto směru hroudu másla na hlavě , ale mám dojem, že je to proto, že to Samsonovo vystoupení bylo prostě neskonale lepší. Po všech stránkách.

A je zajímavé - vzhledem k tématu diskuze - že sám působil přesvědčivěji než s partou. (Mimochodem kolik vyšlo recenzí na Slunečno? Jedna? Dvě? Kolik vyšlo recenzí na jeho nové album s Radimem Zenklem? Žádná?)

Nabídnu ještě jeden pohled. Byl jsem svého času účastníkem akcí jako Brána a Trampská Porta asi v letech 1992-1994. Na začátku to byly skvělé akce. Sály plné, všichni si tak nějak fandili, lidi si např. běžně půjčovali kytary, v zákulisí se jamovalo, jamovalo se po koncertě. Postupně se z toho stal konkurenční boj, konkurz, casting. Sály prázdné. Na některých akcích jsem pak byl jediný ze soutěžících, kteří si všechno poctivě poslechli v sále. Něco se vytratilo, možná něco podstatného, nevím

Ale možná, že už je to tady všechno probráno a já jsem jen líný číst
MK   |212.71.132.xxx |24.04.2011 08:02:18
Todle Honzo moc neříkejte, mohl byste těm mladým způsobit nějaký šrámy, odradit je od vystupování a kdo to má furt napravovat (já bych věděl )
davy   |Registered |24.04.2011 16:09:32
Všichni jsme mladí. Ale je pravda, že pokud se někdo narodil později, tak zatím v tom "umění být mladý" nemá takovou praxi a musí se ještě hodně učit.
MK   |212.71.132.xxx |24.04.2011 18:09:06
Někteří mladí bývají starší než jiní staří. Nepouštějte se na tento tenký led, davy.
davy   |Registered |24.04.2011 19:29:00
To se s mým názorem navzájem nevylučuje. Na tenký led nelezu a v dubnu už vůbec ne.
Jan-matěj Rak   |Registered |25.04.2011 22:01:52
Honzo, rozumim tomu, co pises. Taky se mnohdy zamyslim nad tim, co popisujes. Abychom se hned nevzdalovali od titulni otazky, tak na ni pro sebe a za sebe odpovim: ano, potrebujeme. Ale ted k tomu Samsonovi aj. Tyhle hvezdy musely sve kvality dokazat tehdy, kdyz se prosazovaly za stareho (folkove muzice snad v necem priznivejsim, ale v zasade mnohem obtiznejsi dobe) rezimu, ale po zmene rezimu se musely prosadit znovu a mnohdy to mely jeste mnohem tezsi, nez napoprve. Ne kazdemu se to povedlo. Lide jako Samson, Plihal, Dobes, Nohavica a nemnoho dalsich zkratka sve mimoradne nadani prokazali a nadale (pres nektera drobna zaskobrtnuti)prokazuji. Prosadit se dnes s sebou ale prinasi nove obtize: prodavas nezname zbozi dosti prehlizeneho ci primo vysmivaneho druhu(folk). Prosazujes se v mnohem roztristenejsi dobe, kdy pozornost davu je obtiznejsi zachytit a vydrzi(bez dalsiho dopovani)kratsi dobu nez driv (to je obecny jev nove doby a hlavne novych medialnich moznosti), trh s deskami rapidne klesa, je temer pred chcipnutim a neco jako proziravi hudebni skauti a producenti ochotni investovat do neozkouseneho jmena tu existuje ridseji nez vlkodlaci ci upiri.Oproti drivejsku se take snizil pomer soustredene poslouchane muziky(obzvlaste pak textu), oproti kulise (cd v aute, pocitaci, MP3...), dramaticky pribylo muziky odjinud(zanrove, jazykove, geograficky), o nabidce jine zabyvy ani nemluve.
Velmi silne pochybuji, ze platformy jako Porta nebo Zahrada dnes mohou byt realnym predstupnem k nejakemu prosazeni se v obecnejsim meritku. Portovni ci vubec FCT hnuti se dokonale miji s tim, co dnes zajima producenty, radia, vydavatele aj. Podivej se na to: cela leta hraje Hansard s Irglovou na FCT akcich, vsichni z FCT oboru, kteri v poslednich peti, sedmi letech, nebyli nekde v komatu, vedi, jak jsou skveli. V mediich to absolutne nikoho nezajima, teprve az vyhrajou Oskara. A co se deje pak? Ze by se nekdo snazil, jak by bylo bezne v Americe, ten nas zanr blize prohlednout, zda by se nenasel nekdo dalsi, kdo by delal dobrou muziku v momentalne uspesnem a tedy modnim zanru? Kdyz se v 50letech prosadil novy styl, vsichni producenti se vrhli mezi muzikanty, aby nasli sveho Elvise, sveho Chucka Berryho; mnohym se to povedlo. U nas dostane Andela Raduza, Zambosi, Hansard s Irglovou rovnou Oskara-a zmenilo se neco? Kdepak. To ovsem neni styskani nad nasim zanrem, nybrz nad obecnou urovni naseho showbusinesu. Odtud je zrejme, ze nejlepe uspeli ti, kteri vyuzili metod overenych z popu a sli na to manazersky sami:Jarek Nohavica, Xindl-X, Tomas Klus,Petr Bende...Museli pochopitelne prijit s nejakym stravitelnym kompromisem mezi tvorbou zcela pisnickarsky niternou a tvorbou obecne akceptovatelnou.
Vedle toho zde jsou mistri ze starych dob, kteri svou kvalitu prokazali a nadale prokazuji(viz vyse) a karieru buduji cca tricet let. Sve publikum si udrzeli a svou kvalitou si i pritahli nove:proto jsou hvezdami. A jsme u zacatku,tedy u nasich FCT zanru. Ve starych casech, v dobe obecnou lhostejnosti, strachem, *****nosti prosaklem komunismu, dokazaly nase zanry zrodit radu dodnes platnych hodnot, neprehlednutelnych postav. Nejen tech vyse uvedenych, ale i Wabiho a Mikiho Ryvolu, Wabiho Danka, Zalmana, Nedvedy - dovedete si vubec dneska predstavit takhle se proslavit s trampskou muzikou? Vidite dnes nekoho s podobnym kvalitativnim potencialem? Tehdy ti lide meli pred sebou dnes nepredstavitelne obtize a dokazali to. Dnes mame pred sebou potize tehdy nepredstavitelne, ale zatim se nic podobneho neopakovalo. Nejen se proslavit, ale proslavit se se skrznazkrz kvalitni, plne uprimnou tvorbou, ktera nedela kompromisy, aby se nekomu libila, aby se prodala. Jej, to bylo dlouhy, sorry...
Jan-matěj Rak   |Registered |26.04.2011 11:15:08
A jeste jeden detail: rozlisujme mezi slavou a vehlasem. To prvni je kvalita pomijiva, spravnym zpusobem manazersky dosazitelne. K tomu druhemu vede jedina cesta: leta prace a vyrovnane kvality. A ani to pritom neni vzdy zarukou.
Marek K.   |83.208.5.xxx |26.04.2011 14:09:34
Nemyslím si, že by se u nás za posledních 20 let neobjevila osobnost, která by nás nedokázala oslovit. Troufám si tvrdit, že se jich objevilo víc než dost a právě to je ten problém, proč se nikdo nedokáže pořádně prosadit a stát se jakousi písničkářskou legendou, jako ti, kteří měli pro své písně téma spojující většinu národa...
Písničkářská nabídka je dnes na naše české poměry obrovská a ta vyrovnaná konkurence prostě nedovolí jedinci vyčnívat. Malé výjimky se ale najdou.
Jan-matěj Rak   |Registered |26.04.2011 16:56:29
Clovece, ja nevim. Vzdyt i tenkrat to bylo stejne:byla spousta pisnickaru a jen nekteri vynikli. A prave ti nejlepsi si svoje postaveni udrzeli i v dobe, kdy, jak pises "téma spojující většinu národa" uz nebylo. Mohli byt i bez nej, nebot jejich tvorba tuhle jaksi minimalni potrebnou latku bez problemu prekonala. Dnes je pisnickaru spousta, to mas pravdu, jen nevim, jak je to s tou vyrovnanou konkurenci. Jde totiz o to, jak vysoka je ta vyrovnana uroven. Ja bych rekl, ze velmi solidni prumer az lehky nadprumer. Jen ten vysoky nadprumer je - a vzdycky byl - to nejvzacnejsi. Osobne znam pisnickaru spoustu, sam se mezi ne hrde pocitam, a vim tedy, ze jsou ve sve tvorbe uprimni a poctivi, ze usiluji o vlastni generacni i osobni vypoved;kazdy trochu jinak. Jen, a opet to bohuzel vztahuji i na sebe, mi tu porad chybi nejaky skutecny prulom. Nikoli tedy medialneobchodni uspech skrze popularne ladeny hit. Festivaly dneska nemaji tuhle moc, do radii folkare nechteji (Proglasu a Countryradiu bud slava), tedy ta nase vychozi posice neni moc nadejna. Ale kdyz mohl Hasler plnit obrovske saly po cele republice jen s neumelou kytarou v dobe bez internetu, musi to byt mozne i dneska.
Honza Plšek   |94.112.57.xxx |26.04.2011 18:39:52
Souhlasím, písničkářů jsou mraky, ale chybí "cream". Proč tomu tak je? Nevím, ale napadá mne
1) Všechny české folkové hvězdy bez výjimky velmi dobře znají světovou hudební scénu a velice dovedně z ní dokážou těžit, o vážné hudbě nemluvě. Většina našich mladých folkových kapel, alespoň tomu tak myslím donedávna bylo, má naposlouchané akorát české folkové hvězdy. Je myslím dobře známo, že takový Dylan, než se stal slavným, kradl svým známým desky a podlouchal naprosto všechno - on si ty songy nevycucal z prstu.
2) Když před rokem 1989 kdokoli z ranku FC natáčel desku, natáčel ji s pocitem, že to je možná naposledy - a podle toho ty desky také hrají.
3) Vznikla scéna akustické hudby, řekněme alternativní, která se vůči FC soutěžím vpodstatě vymezuje. Jejich cesta jde jinudy. Publikum hledají po malých klubech a filtrem jsou platící diváci, resp. pořadatelé, nikoli poroty. Co mám na mysli? Orientačně třeba katalog Indies. Prostě si myslím, že tvůrčí duch se přesunul z folkové do tzv. alternativní scény a poselství se přesunulo z melodie a textu do celkového zvuku.
4) Zároveň si ale pořád myslím, že kdyby někdo napsal jedinou píseň dosahující kvalit Růže z papíru, Už to nenapravím, Něco o lásce, Amazonka, Rosa na kolejích, Země tří sluncí, tak to tady všechno zboří. Já osobně se vracím k poslechu folkové muziky právě přes ty písničky Mikiho Ryvoly, ten kdyby mu dnes bylo 20 až 30 let, tak určitě natáčí u Indies :)
Všechno co jsem tu teď napsal, jsou jen takové nadhození pro úvahy, žádné konečné soudy - prostě mne tohle téma baví, i když uznávám, že u kafe by to možná bylo lepší
Kuba Horák  - re: všechno zboří   |Registered |27.04.2011 15:12:23
Bohužel si myslím, že i kdyby dnes někdo přišel s písněmi, které jsi vyjmenoval, tak nezboří vůbec nic. Tedy pokud si pod slovem zboří představujeme to samé. K
Daniela (bez sutru)   |87.166.161.xxx |27.04.2011 19:24:08
Prichazi a nebori. Kubo zrovna ty jsi toho taky priklad, Honza Zamboch jakbysmet, dal vyjmenovavat nebudu pac bych to tu zahltila a ti, ktere bych omylem vynechala, by pak byli smutni. Ale je vas dost, bych rekla. Ze ty vase pecky nejsou tak viditelne jako pecky generace ktera se probijela totacem bude dle meho skromneho nazoru mj. i tim, ze zapalena sirka ve tme nadchne vic nez pochoden za poledne, a potencialni posluchaci maji dnes tisic jinych moznosti realizace nez doufat a cekat ze "to" nekdo rekne. Navic otevreni ruznych moznosti svadi (jak pisnickare tak i posluchace) k predstave, ze "aby to stalo za to" je nutne vsechny na co nejvyssi urovni vyuzit - a ono vydelat si a sehnat si a naucit se vsechno, co je nasinci dostupne ted v dobe internetu a elektroniky, je prece jen jina kategorie nez za casu, kdy byl mistnim mistrem sveta kazdy komu strejda propasoval dve desky Beatles a mel dvanactku. Muj nazor je, ze i dnes, stejne jako pred petadvaceti lety, kdo citi potrebu poslouchat, ten si svoje najde. A jeste k tomu boreni - ja vic ocenim, kdyz se stavi. A ono se stavi. Ale je to na dlouhe lokte...
Honza Plšek   |94.112.57.xxx |28.04.2011 00:00:39
Tím "všechno zboří" jsem myslel, že "vzbudí všeobecný nadšený ohlas" Pardon za nedorozumění.
Honza Plšek   |94.112.57.xxx |26.04.2011 17:54:39
Genia nic neodradi
Jan-matěj Rak   |Registered |26.04.2011 19:18:29
No jo Honzo, opet zajimave myslenky:
1. Ano, ovsem na druhe strane vetsinou se s tou svetovou scenou ve vetsi mire seznamovali az v dobe, kdy uz byli dost znami a uspesni, drive nebylo tak jednoduche se k cizi muzice dostat. Naopak bych rekl, ze dneska jsou vsichni az prilis seznameni s tim, jak to delaji jini, je to ostatne videt v nejruznejsich TV soutezich: mate tam milion zpevaku a zpevacek naprosto totozneho stylu, sama soulova feelingova sracka zcela presne sledujici "tep doby". Mnohdy prave jista isolace od okolnich vlivu stala u zrodu jedinecneho talentu , jedinecneho pristupu k veci. Funguje je to tak i ve zcela odlehlych oblastech, ve vede, v technice, v literature. Jinak celkem by mne zajimalo, ktery z nasich pisnickaru tak nepochybne vychazi z klasicke hudby, nepocitame-li ovsem Nohavicovo fusovani do Mozarta.
2. ono je to hlavne tak, ze bylo planovane hospodarstvi, i ty vydavatelstvi mely svuj plan a pro muzikanta z nejakeho neprotezovaneho kouta(folk)znamenalo projit nekonecnym martyriem, nez mohl desku vydat. Zpravidla to trvalo deset, dvacet let a jim jeste predchazelo par let hrani tech pisnicek tisicum a tisicum lidi. Proto byly (a porad jsou) ty pisnicky tak skvele. A take se malokomu z techhle hvezd povedlo pozdeji natocit jakoukoli dalsi desku, ktera by se prvotine vyrovnala. A samozrejme nejen ve folku.
3. to mas pravdu, scena se meni, nektere veci zustavaji, ale je jim to venkoncem prd platne, kdyz kolem nich padi nova doba. Pres porotu Porty nebo Zahrady k nam dnes asi nova hvezda neprijde. Docela vylucit se neda nic, ale moc nadeji bych v tomhle nevidel.
4.hlavnim problemem je dneska tu pisnicku nekam dostat. Pevne verim tomu, ze takhle kvalitni pisnicky existuji, jen o nich celkem nikdo nevi. Slysel jsem takovych pisnicek od kolegu dost, jedna fantasticka deska by se z nich poskladala. I ja bych si jednu nebo dve troufl vedle tech osvedcenych a proverenych postavit. Chybi nam jedine:zvladnout a pochopit uskali doby a najit mezi nimi cestu. Ja si myslim, ze Miki Ryvola dneška by nevydaval u Indies, ale sam, nejakym efektivnim zpusobem na internetu, na youtube, cojavim.
A nejlepsi nakonec, zcela pravdive a nepopiratelne: genia nic neodradi
Honza Plšek   |94.112.57.xxx |26.04.2011 22:52:10
Souhlasím v podstatě skoro se vším.

K té vážné hudbě ... připsal jsem to tam, když jsem si vzpomněl na Vlastu Redla jak v dokumentu Uprostřed běhu hraje Husličky a volně přejde do Vivaldiho :)
http://www.youtube.com/watch?v=QyPgUyFCnp4&featu re=related
Plus všechny ty píšťalky apod. na desce Na výletě. Jde tam o tu hudební paměť, která vnímá a pracuje s každým kvalitním motivem ať je odkudkoli.

Pokud jde o tu obeznámenost s děním v hudbě, v 60.letech se sem dostalo dost desek a později na burzách. Některé zásadní věci vyšly i u nás, např. CSN&Y Deja vu (zkuste si o té desce popovídat s někým z FC, podle mé zkušenosti to většinou nikdo nezná). Nebo jiný příklad - napsali by HopTropáci linku "měli jsme bundy zelený", kdyby neslyšeli refrén Vězeňské trilogie od Joan Baez, která je první skladbou na desce, která u nás vyšla v roce 1973?

Souhlasím ale s tím blahodárným efektem izolace :) Je to tak.

K té uzavřenosti světa české FC mne z poslední doby napadá takový příklad. Loni jsem viděl koncert Martina Hejnáka a byl jsem unesen, nadšen. Slyšel jsem v něm vzdáleně beatlesovské Strawberry Fields, Donovana a především pozdější "kostrbaté" písně Syda Barretta z Pink Floyd. Poznal jsem to, protože sám podobným způsobem také někdy píšu, vědomě. Po koncertě jsem mu to říkal a on s úsměvem kývnul. Hned druhý den jsem na internetu hledal, co se o něm píše ... :) To že jeho tvorbu nechápe průměrný FC posluchač na naší miniscéně v Ponětovicích, to beru, ale neznalost lidí, kteří píší recenze, popř. sedí v porotě? Neříkám, že Martin Hejnák má kvality výše jmenovaných. Říkám jen, že používá ty postupy (postupy nejprovařenějších kapel světové extraligy) a tak bych ve fundované recenzi či reportáži čekal alespoň zmínku. Nepochybuji, že kdybych se na podobné věci zeptal např. Karla Plíhala, tak si máme několik hodin o čem povídat.

FC scéna jako by nezaregistrovala psychedelii, spiritualitu v hudbě, přitom to je podle mne nový pohled na svět, který masově přinesla 90. léta a tedy životaschopný proud i v hudbě - nemyslím pochopitelně křesťanský folk, ale spíš tzv. esoteriku. Troufnu si i tvrdit, že s těmito pocity jezdili mladí lidé do přírody - nedívají se na svět očima westernové romantiky, ale spíš očima fantasy, esoteriky, mluvili se stromy, hledali pohanské duchovno :) A přitom, když tyto prvky vnesete do trampské písničky, tak vám porota řekne, že neví, o čem zpíváte a že písnička bez racionální pointy není písnička hodná "písničkáře" a přitom vy jste nechtěli napsat pseudointelektuální hříčku, ale budhistický koan :) Tak jdete raději na koncert Janoty nebo Václavka. Tento esoterický proud ale do FC přeci jen vniká oklikou přes lidovku, pseudolidovku nebo středověkou hudbu, kde se to nadpřirozenými jevy a bytostmi jenom hemží. Ale ten západní proud v podobě psychedelie ve stylu Pink Floyd, Beatles nebo psychedelické country Neila Younga česká FC úplně propásla a vytěsnila do té alternativy. A obávám se, že už je na to pozdě, doba teď spěje zase trošku někam jinam. Přijde mi, že spíš nastává chvíle na nějaké syrové neoblues :) (předzvěstí budiž Plíhalovy kainarovky) a jestli to maršálové žánru FC zase nepostřehnou, tak zase bude muset vzniknout alternativní scéna, což už se ostatně děje (např. hudební snažení na bandzone apod.), ostatně i ten Xindl a Klus, potažmo Monty tento směr naznačují.
Honza Žamboch   |93.89.102.xxx |27.04.2011 16:12:10
Mám na věc dvojí pohled. Pohled diskutujícího filozofa, který by zde s vámi probral mnoho a mnohé. Této bytosti ve mě se vaše názory velice zamlouvají a mnohokrát by vám dala za pravdu, mnohokrát by se s vámi hádala. Tohoto rozumbradu se ovšem v poslední době snaží vyhodit z domu mlčenlivý odvážný chlapík, který se rozhodl do roka a do dne dělat muziku vší silou, živit se kořínky a žebrat s vlastními písněmi a kumštem po náměstích. Bez ohledu na obecný vkus a diskuse o potřebnosti písničkářů. Tomuhle bláznovi už připadají delší dobu diskuse na webech jako ztráta času. Kór když se takto baví lidé, kteří mají ten dar psát a hrát. Takže, povíme si příští rok. Jestli budu mezi živými.
Jan-matěj Rak   |Registered |27.04.2011 21:50:51
Honzo, tos napsal krasne a vystizne, timhle i pro mne diskuse konci, nebot tenhle druhy nazor mam taky a ridim se jim cela leta. Delam si muziku jen a jen po svem, aniz by to znamenalo, ze se nepoucim jinde, citim-li nutnost. Rozhodl jsem se taky delat vsechno, co umim a neridit se nicim okolo. Howgh, podepisuji, prepinam a koncim.
Honza Plšek   |94.112.57.xxx |28.04.2011 01:46:01
Ale stejně jsi se také nechal strhnout Samozřejmě souhlasím. Myslím si, že "ten tón" Ti ani nedává na vybranou. Takže přeji hodně štěstí na správná místa a správné časy.

Dovolím si ještě jedno kontroverzní "moudro". Ti nejlepší začali psát nejlepší písně ve chvíli, kdy začali být slavní, kdy věděli, že to uslyší spousta lidí. Něco jakoby se v nich v tu chvíli otevřelo, něco nadosobního. Beatles jsou myslím ukázkový případ. Pravda, jsou tu i případy jiné, pokleslé, které stejného efektu dosáhly pomocí LSD, např. Doors.

No nic, dobrá, konec diskuzí a zpátky ke strojům (ke kytarám). Jen jsem tu měl na chvíli takový osvěžující pocit. Všichni okolo mne řeší jenom prachy apod., tak jsem rád poklábosil o tom, co mne zajímá, čím žiju, s lidmi, kteří vědí o co jde. Bylo mi ctí a potěšením.
Jan-matěj Rak   |Registered |28.04.2011 10:13:47
Jasne, ze jsem se nechal strhnout Je-li diskuse takhle vecna a podnetna, tak se vetsinou neovladnu, kolem sebe zadne "zive" lidi s timhle pisnickarskym zajmem nemam. Potkavam je jednou z uherskej rok na nejakych koncertech apod a ani na to kafe a pokec nebyva cas
Tomáš Pohl   |78.102.52.xxx |28.04.2011 07:19:04
Chlapci, díky za krásné diskusní příspěvky. Konečně se tady nespílalo a neuráželo. Holky asi barvily velikonoční vajíčka, ale kdyby toho nebylo, jistě nám taky něco chytrého napíšou. Bylo a bude mi potěšením
Daniela (tentokrát ta s tím "   |81.0.248.xxx |28.04.2011 08:34:40
Tomáši, nebarvila jsem vajíčka, nýbrž jsem střídavě v pravidlených intervalech četla diskusi na Folktime a cvičila urputně na nástroj, abych si vyčistila hlavu a přišly ke mně ty "přelomové věci", které to všechno zboří
Daniela (ta s šutrem)   |81.0.248.xxx |28.04.2011 08:36:26
Ha, v příspěvku výše se mi v názvu nedotáhlo celé "tentokrát ta s tím šutrem". PS: Danielo (ty bez šutru), ahoj někde na koncertě
Slávka -vy-   |62.209.192.xxx |28.04.2011 12:28:13
Tomáši, podnětné téma jsi nadhodil! Ale Danielu (tu bez šutru) jsi přehlédl a zrovna s ní jsem hodně souhlasila, hlavně s tím závěrem o stavění místo boření
Já jsem odbíhala od plotny (pračky, hadru), četla a zamýšlela se při vaření a smýčení, někdy souhlasila, jindy ne – ale celkem jsem nebyla schopná "uchopit" svoje názory a přepsat je do jednoznačné výpovědi. Moc otázek, moc různých rovin, vždycky jsem se do toho zapletla.
Tak mě napadlo, jestli to není spíš mužská touha, všechno popsat, roztřídit, nacpat do šuplíčků, prostě pojmenovat (Linné, Mendělejev...) a ženská je možná míň na ty teorie. Některá spíš sedne k nástroji a cvičí (a pak to napódiu rozbalí), jiná nakrmí a povzbudí, dělá zázemí, obětuje se (Mánesovic Amálie) – anebo inspiruje. To taky není marné!
Fakt je, že mě moc těší, že jsou pořád lidi (holky i kluci, ať už je pojmenujeme jakkoli), co mají pocit, že mají co říct a jdou si za tím puzením i přes překážky. Já si zas spoustu z nich přijdu moc ráda poslechnout s tím vědomím, že je k životu prostě potřebuju.
davy   |Registered |28.04.2011 13:48:38
U tohohle tématu lze souhlasit prakticky se všemi uveřejněnými názory, občas se liší jen ten úhel pohledu. Zatím zde nezazněl odsuzující názor typu "kdo chce předat nějaké poselství, tak ať nás s tím neotravuje a radši jde na poštu". Původně to řekl snad Mick Jagger (možná se pletu) a totéž si myslel např. náš někdejší basák, zastánce "přísně hospodského" repertoáru. U něj to ale bylo motivované trochu jinak, protože on na rozdíl od Jaggera na poště pracoval. Navíc i tento názor je vlastně určitým typem poselství, ať se to Jaggerovi líbí nebo ne.
Škatulkování, kdo je a kdo není písničkář, nikdy nemůže být úplně přesné. Přesto je (tedy ty písničkáře) nepochybně potřebujeme. Takže tento příspěvek zakončím obecnější formulací, resp. názvem písničky: "The World Needs A Melody".
Jan-matěj Rak   |Registered |28.04.2011 13:48:36
sorry, jeste si neodpustim poznamku: pojmu "pisnickar" se striktne drzime jen my, folkari. Jinak se dnes, jak je vseobecnym zvykem, v novinach doctete nikoli o pisnickarich, nybrz o trojjedinych geniich, oznacovanych jako "Kytarista, textar (nekdy dokonce hned basnik) a skladatel". Pokazde se mi pred ocima zjevi jakysi Antonin Dvorak s kytarovym umenim Tommyho Emmanuela a slovnim umenim prinejmensim Puskinovym. Slovo pisnickar tu ambici popisuje pravdiveji:napsat pisnicku.
davy   |Registered |28.04.2011 13:53:02
Ještě by byl označován i jako zpěvák, takže dokonce čtyřjediný génius.
Jan-matěj Rak   |Registered |28.04.2011 15:36:06
Ano, popletl jsem to. Pise se samozrejme "kytarista, skladatel a zpevak".
Daniela (s šutrem)   |212.47.6.xxx |28.04.2011 14:25:16
No, k tomu, aby byl člověk písničkářem, nestačí "napsat písničku". Taky píšu písničky a písničkář nejsem, jelikož je nezpívám sama, nýbrž realizuji s kapelou. Spíše bych to rovnítko položila mezi "Písničkář = autor a interpret v jedné osobě". Aspoň tedy je to můj pocit "písničkáře".
Dr.Hyenik   |82.99.161.xxx |05.05.2011 12:33:23
Hoši (a dívko),
máte ten CZ folk (potažmo písničkářství), přesně takové jaké si zasloužíte!

Čím dřív přestanete kňučet jak je ten svět nespravedlivý (přitom odmítáte dělat jakékoli kompromisy a požadujete podmínky umňelců, kteří je dělají neustále a rádi ;), že elektrická tráva je zelenější (což je příznačně omyl přímo biblických rozměrů), přestanete brát folkl jako nadávku a menšinový žánr (ve skutečnosti jedna z mála stylově vyhraněných a stálých posluchačských základen), strhnete růžové brýle průměrnosti (a najednou zmizí ta "spousta nadprůměrných písničkářů) a hlavně pochopíte, že "dělaní hudby" už dávno není (ono tedy nikdy nebylo, ale dnes tím tuplem) pouze o skládání a drnkání písniček...... tak je možné že budete ze svého uroboricky schizofrenního bludu vyléčeni. A samozřejmě jak jinak než tvrdou prací.

Naštěstí někteří již prozřeli (viz výše reakce HŽ), který mě neplánovaně "donutil" jít na koncert americké kytarové superhvězdy (dokonce oficiálně viz GuitarSuperstar2008) Vicki Genfan, sálek byl příjemně zaplněn, paní přelaďovala a tapovala o106 .... nicméně na soukromém recitálku, který následoval vzápětí, ji jmenovaný andělský písničkář z Hic sunt leones pohraničí, novými songy s přehledem strčil do kapsy. Ale ne pouhou technikou (tj. šlehačkou na dortě) ale MUZIKOU (tj. vlastním korpusem). A já jsem radostně zahalekal Hosana, i u nás to jde.

Prvních pár krůčků je úspěšně uděláno..... teď jich už zbývá udělat jenom těch pár dalších......desítek.

PS: Pro začátek výrazně pomůže si definovat cíl. Tím se vyřeší spousta neustále se opakujících brzdících nejasností. Co, jak, pro koho a to hlavní proč.

PPS: Polobůh Tommy Emmanuel (i když já ho nazývám spíš Nejlepší kytarový desetibojař světa) se např. skutečně výrazně prosadil až ve věku okolo 50 let. Takže pořád je naděje... ;)

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 
todominate.org femdomplanet.org badfetish.org

Kalendář

<< Leden 2021 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
     1 2 3
 4 5 6 7 8 910
11121314151617
181920212224
252628293031

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
 
jxxx.asia javxxx.asia javsex.asia

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc